Vzduch se dostává do těla dýchacím systémem. Ve vzduchu obasažený kyslík přechází v plicích do krve a krví se kyslík dopraví do všech orgánů těla. Z plic se dostává ven výdechem kysličník uhličitý a vodní páry, které jsou odpadovým produktem látkové výměny.
Při nádechu se vzduch dostává do nosu, kde se ohřívá a zvlhčuje. Řasinková výstelka sliznice zachytává prach a nečistotu a odvádí ji vlnovitým pohybem spolu s hlenem ven z těla. Proto je dýchat nosem důležité. Proud vzduchu přechází dále do hltanu, kde se smíchá se vzduchem nadechovaným ústy. Z hltanu přechází vzduch do hrtanu, dále úzkou štěrbinou ohraničenou hlasivkovými svaly. Ty se při průchodu vzduchu chvějí a tím umožní vyvolat zvuk. Zvuk je modulovaný další cestou (usta, nos) v lidskou řeč. Z hrtanu jde vzduch průdušnicí, průdušinkami, které se bohatě větví až na plicní sklípky, tvořící základ tkáně plic. Stěnami plicních sklípků se dostává kyslík do krve okolními krevními vlásečnicemi. Vlastní plíce jsou uložené v hrudní dutině, která je vystlaná jemnou blánou – pohrudnicí. Plíce jsou obalené poplicnicí. Dýchací pohyby – nádech a výdech – se tvoří dýchacími svaly a jsou řízené nervově dýchacím centrem v mozku. Plíce pasivně sledují pohyby stěn hrudníku.
Kulturisti často cvičí v prašném prostředí. Prach dráždí sliznice dýchacího ústrojí, kterým se přenáši i infekce. Opakované vdechnutí prachu narušuje sliznice dýchacího ústrojí a snižuje schopnost ochrany proti infekcím.
Někteří autoři popisují fakt, že opětovné zvyšování vnitřního vnitroplicního tlaku při siláckých cvičeních vede k nepříznivému stavu, ke vzniku chronické plicní rozedmy. Pravděpodobnost tohoto jevu se zvyšuje v při katarech horních cest dýchacích a u náchylných jedinců. Avšak skutečnost tohoto jevu není jednoznačně potvrzená. Vlivem silového tělesného cvičení, ať kombinované se sporty podporující rozvoj vitální kapacity (plavání), dojde k přestavbě dýchacího ústrojí i tvaru hrudníku kvalitativně vyšší stupeň.
Dýchací cvičení se nemají vykonávat bez předchozí námahy. Pokud jste nadměrnými dýchacími cviky vydechli únavové produkty a organismus začíná ztrácet rovnováhu vnitřního prostředí mezi kyselinami a zásadami, často dochází k závratím a subjektivně nepříjemným pocitům.
Pokud došlo vlivem tréninku k zvýšené funkční zdatnosti dýchacího ústrojí (hlavně v období růstu), může být nadměrná funkce uchovaná i po ukončení růstu.