Naše tak obrovsky důležitá tělesná partie, která nás přemísťuje chůzí, skokem, brání nás při nebezpečí a je důležitým prvkem v kultuře těla, je čím dál více zanedbávaná. Díky SI skloubení a kyčelním kloubům je na ně přenášená tělesná váha, s kterou si musejí poradit při všem tom možném a někdy i téměř „nemožném“ počínání. Dolní končetiny nedostávají nikdy tolik pozornosti a péče co si zaslouží, nikdy tolik péče co věnujeme rukám.

Snad tím, že naše dolní končetiny jsou nejzazší tělesnou periferií…?
Snad tím, že jsou naše dolní končetiny pod námi…?
Někdy to vypadá, jako kdyby vše co se nachází pod spodní částí hrudníku, bylo přehlíženo a nebylo důležité.

Jen několik náznaků toho, že je s námi něco špatně:

  • Kolik z nás udělá alespoň jeden dřep a více až na paty, na jedné noze?
  • Kolik z nás udělá 20 dřepů a více až na paty, s nohama u sebe?
  • Kolik z nás má nohy bez plísní, upravené nehty, kůže na patách a kolem nehtového lůžka?
  • Kolik z nás má od doby, kdy byl kojenec zachovanou úchopovou dovednost chodidla?
  • Kolik z nás dokáže poklidně stát na obou nohách, jsou-li od sebe vzdálené maximálně 10 cm a při tom mít rovnoměrně rozloženou váhu na celých chodidlech?
  • Atp.

Již jako civilizační choroby bereme mnohé nemoci nohou, které si přímo či nepřímo způsobujeme sami a které již bereme tak samozřejmě, že je označujeme jako nevyřešitelné, geneticky dané, že jsou nám „dány Bohem“, atp. Mnohé změny již bereme za normální a samozřejmé, ve smyslu, že to tak má být…