Baňka – baňkování je starý terapeutický způsob fyzických i psychických neduhů a onemocnění. Historicky není přesně doloženo, z které země, z jaké doby a od jakého myslitele pochází tento druh alternativní léčby. V dnešních rehabilitačních zařízeních je používána léčba vakuoterapie (se zařízením např.: VAKOTRON), která byla vyhotovena z principů terapie baňkou.
U baňkování jde o vytvoření podtlaku v nádobě, která je přiložena k tělu. Dříve to byly dřevěné, bambusové, hliněné i kamenné neprodyšné nádoby v podobě válce s jedním koncem otevřeným. Na ošetřované místo na těle se přiložila například střenka chleba. Do chleba se zapíchla malá hořící svíčka nebo hořící dřívko a přes to vše byla přiložena nádoba, která po vyhoření kyslíku přilnula k tělu.
V dnešní době se používají převážně baňky skleněné a terapie se provádí asi takto: Ošetřované místo je lépe pro lepší přilnavost natřít například mastným krémem nebo léčivým gelem. Připravíme si líh, nehořlavou špejli s trochou vaty namotané na jednom konci a například hořící svíčku. Do jedné ruky vezmeme baňku, do druhé špejli s vatou, kterou před tím namočíme do lihu a zapálíme. Je nutné pracovat rychle a těsně nad ošetřovaným místem. Do baňky je na okamžik vložena hořící vata na špejli a po té baňka položena na ošetřované místo. Vzduch v baňce se ohřeje a část ho unikne. Po přiložení na tělo se vzduch v baňce ochladí, zmenší svůj objem, a protože ho je méně než původně, vytvoří v baňce podtlak, který vtáhne kůži ošetřovaného. Baňka se přisaje.
Použití k:
- prokrvení kůže
- ovlivnění aku – bodů
- ovlivnění svalových bříšek a úponů
- diagnostice páteře
- ovlivnění dutin
- ovlivnění mízního a krevního řečiště
- ovlivnění kožních potíží (celulitida)
- ovlivnění otoků
Baňku lze zanechat na místě přisátou, nebo s ní pohybovat (masážní baňky). Celý proces je účelný a předem promyšlený. Vždy je třeba pracovat s vyleštěnými a vydezinfikovanými baňkami a chránit kůži pacienta i svou před infekcí nebo prohloubení defektu již postiženého povrchu kůže.