Vakuoterapie – baňkování

Baňkování je tradiční terapeutická metoda používaná k ovlivnění fyzických i psychických obtíží. Její přesný původ není jednoznačně doložen, ale podobné techniky se historicky objevují v různých kulturách po celém světě.

V moderní rehabilitaci se princip baňkování využívá také ve formě přístrojové vakuoterapie (např. systém VAKOTRON), která pracuje se stejným fyzikálním základem – vytvořením podtlaku.

Princip baňkování

Základním principem je vytvoření podtlaku v nádobě (baňce), která se přikládá na kůži. V minulosti se používaly nádoby ze skla, hlíny, bambusu nebo kamene. Podtlak se vytvářel pomocí ohně, který spotřeboval kyslík uvnitř baňky a způsobil její přisátí na tělo.

Dnes se nejčastěji používají skleněné baňky a moderní a bezpečnější postupy aplikace.

Současná aplikace

Před aplikací se pokožka obvykle ošetří olejem nebo krémem pro lepší přilnavost a pohyb baňky.

Tradiční metoda využívá krátké zahřátí vzduchu uvnitř baňky pomocí plamene. Po přiložení na kůži se vzduch ochladí, zmenší svůj objem a vzniklý podtlak způsobí přisátí baňky ke tkáni.

Účinky baňkování

Baňkování se využívá k:

• prokrvení kůže a podkoží
• uvolnění svalového napětí
• ovlivnění akupunkturních bodů
• práci se svalovými úpony a spoušťovými body
• podpoře lymfatického a krevního oběhu
• podpoře regenerace organismu
• ovlivnění otoků
• podpoře péče o pokožku (např. projevy celulitidy)

Baňky mohou zůstat na místě, nebo se používají i v tzv. pohyblivé formě jako masážní technika.

Bezpečnost a hygiena

Při práci je nutné používat čisté, dezinfikované pomůcky a dbát na správnou techniku aplikace, aby nedošlo k podráždění nebo poškození kůže.

Důležité upozornění

Vakuoterapie a baňkování nenahrazují lékařskou péči. V případě zdravotních obtíží je vždy nutné vyhledat lékaře a postupovat v součinnosti s odbornou diagnostikou.