KONSTITUCE, KONSTITUČNÍ TYP NEBO HABITUS A KULTURISTIKA:
Pod pojmem konstituce, konstituční typ nebo habitus rozumíme celkový vnější vzhled, výraz a tělesnou stavbu jedince.
Při určování metod cvičení mají velký význam individuální osobitosti každého sportovce. Zejména v systematice kulturistiky hraje typologie důležitou roli. Je proto nutné se s touto problematikou seznámit, abychom ji dokázali správně uplatnit na sobě při sestavování tréninkových plánů a dávkování zátěže.
Na první pohled rozlišujeme tři základní typy: osoby vysoké a štíhlé, osoby kulaté až silněji stavěné a osoby, které nejsou ani výrazně štíhlé ani obézní, často považované za „normální“, někdy až svalnaté. Studiem rozmanitého utváření lidského těla se zabývá medicínsko-antropologická disciplína konstituční typologie. Různé typologické školy zavedly odlišné názvy pro tyto typy i jejich modifikace.
Z HISTORIE:
Například klasifikace Sigauda dělí lidi na typ dýchací, zažívací, svalový a mozkový. Prvním třem Sigaudovým typům odpovídá i často používané typologické rozdělení Kretschmera, který používá označení leptosomní, piknický a atletický typ.
Existovalo také rozdělení Conrádovo, podle kterého jsou jedinci normálně a harmonicky vyvinutí označováni jako typ metreomorfní. Od něj lze vytvořit plynulou škálu oběma směry – jedinci štíhlí a slabší jsou typ leptomorfní, zatímco jedinci se sklonem k tučnění typ piknomorfní.
WILLIAM SHELDON – TYPY KONSTITUCE (1940):
Pro systematiku kulturistiky se stala základem klasifikace vypracovaná v roce 1940 profesorem Harvardské univerzity Williamem Sheldonem, který stanovil tři hlavní typy tělesné konstituce:
- Silný, svalnatý – mezomorfní
- Křehký, štíhlý – ektomorfní
- Kyprý, se sklonem k tučnění – endomorfní
CHARAKTERISTIKA JEDNOTLIVÝCH TYPŮ:
MEZOMORFNÍ TYP (ATLETICKÝ)
Mezomorfní typ má vyvážené tělesné proporce, široká ramena a hrudník ve tvaru písmene V. Pas je úzký, boky užší v poměru k ramenům. Svalstvo je pevné, masivní a bez nadbytečného tuku. Jde o harmonicky stavěný typ s vyváženým rozvojem těla.
Tento typ je nejlépe přizpůsoben sportovní činnosti, zejména silového charakteru, a je pro kulturistiku nejvhodnější. Díky svým dispozicím snáší vyšší tréninkovou zátěž, rychle regeneruje a má dobré předpoklady pro rozvoj svalové hmoty.
EKTOMORFNÍ TYP (ŠTÍHLÝ)
Ektomorfní typ se vyznačuje převahou podélných rozměrů nad příčnými. Končetiny jsou dlouhé a tenké, kostra drobná, hrudník úzký a plochý, pánev malá, kůže tenká, bez podkožního tuku. Svalstvo bývá méně vyvinuté.
Tento typ hůře snáší dlouhodobou silovou zátěž, rychleji se unavuje a vyčerpává. Trénink by měl být kratší, intenzivní a přesně dávkovaný. Vhodné je vyšší zatížení s menším počtem opakování (5–6), nižší počet sérií a dostatek regenerace.
ENDOMORFNÍ TYP (BŘIŠNÍ)
Endomorfní typ je mohutný, silný a má tendenci k ukládání tukových zásob. Trup je objemný, končetiny kratší, břicho kulaté, kostra pevná.
Cílem tréninku je redukce tukové tkáně a rozvoj kvalitní svalové hmoty. Vhodný je vyšší počet opakování (15–20), nižší zátěž, více sérií a kratší pauzy. Důraz je kladen také na vytrvalostní aktivity a životosprávu.
Z uvedených charakteristik vyplývá, že největší předpoklady k dosažení výrazného svalového rozvoje mají mezomorfní jedinci. Ektomorfové mají obtíže s nabíráním hmoty, zatímco endomorfové se potýkají s redukcí tělesné hmotnosti a tuku.
Lidská konstituce se však v praxi téměř nikdy nevyskytuje v čisté formě. Většinou jde o kombinace jednotlivých typů, přičemž každý člověk má navíc individuální odlišnosti ve stavbě těla, kvalitě svalů i fyziologických vlastnostech, které je nutné při tréninku respektovat.