Při popisu svalových funkcí je nutné si uvědomit, že sval je schopný aktivně se zkrátit a uvolnit. Natahování svalu do délky se děje pomocí jiných svalů. Z toho vyplývá, že svalový systém musí obsahovat skupiny svalů, které spolupracují a svaly, které mají opačnou funkci, tedy synergisty a antagonisty. Jako příklad je možné uvést práci svalů působící na loketní kloub. Když chcete ohnout horní končetinu v lokti, zapojí se do této práce m.biceps brachii, m.brachialis a m.brachioradialis. Tyto svaly představují synergisty. Svým zkrácením ohnou loket a současně natahují svého antagonistu – m.triceps brachii (je jimi natahován pasivně). Aby pohyb nebyl křečovitý a trhaný, musí být mezi synergisty a antagonisty přesná souhra. Pokud jsou synergisté v akci musí být antagonisté uvolnění, aby nebrzdili pohyb. Na této podstatě se zakládá správný pohyb a vysoké výkony. Uváděný příklad je zjednodušený, protože i rozbor jednoduchých pohybů je značně složitým procesem. Do pohybů se zapojují i jiné druhy svalů, například fixátory, které fixují končetiny ve vhodných polohách pro provedení daného pohybu. Svaly neutralizační, nežádoucí pohyb neutralizují. Většina svalů má více funkcí, ale jsou i případy, že na jednom svalu jsou antagonické funkce. Například přední část deltového svalu pomáhá při předpažování horní končetiny a zadní část pomáhá při zapažování.
Podle funkcí rozdělujeme svaly do několika skupin:
1) Ohýbače – flexory provádí ohnutí v kloubu.
2) Natahovače – extenzory provádí narovnání (natáhnutí) v kloubu.
3) Odtahovače – abduktory provádí odtahování končetin od trupu.
4) Přitahovače – adduktory provádí přitahování končetin ke středové rovině trupu.
5) Rotátory provádí rotační ohyby.
Svalová práce se významě odráží na organismu. Posilování nepůsobí jen na svaly, ale zpevňuje i kosti, vaziva, vytváří se lepší ochrana pro klouby. Svalovou činností se zrychlí průtok krve přes pracující orgány, dodá do orgánů více živin a odplaví zplodiny. Svalovou prací se z nich uvolňuje teplo. Při intenzivnějším posilování se zahřeje. Sval pracuje jako zařízení , ve kterém se chemická energie, kterou jste získali přeměnou potravy, mění na energii tepelnou a pohybovou. Trénovaný sval pracuje velmi ekonomicky. Zdrojem energie pro sval je hlavně kyselina adenosintrifosforečná (ATF). Z ní se chemickými procesy uvolňuje energie. Účinnost svalů je dobrá v porovnání s mechanickými stroji. Sval využívá až 30% energie.
Podstata vlastního svalového stahu je velmi složitá. Zasahuje až do bílkovinových částí fibril, které se jinak uspořádají a nastane pohyb. Sečtením těchto pohybů (uspořádání) nastane pohyb svalu. Při svalovém smrštění vznikají síly. Síly bývají největší na začátku zkracování svalu a postupně se zmenšují. Svalová kontrakce může být dynamická (izotonická), tak vznikne svalový stah zkrácením svalů (zkracuje se jen bříško svalu šlachy se nezkracují). Jak vznikne svalový stah bez zkrácení svalů zvýšením svalového tonu, hovoříme o práci statické – izometrické. Při ní je sval určitý čas trvale smrštěný.
Izometrická práce unavuje více, protože z izometrického svalu vychází nepřetržitý proud nervových vzruchů do nervových center a tyto se rychle unaví. Současně se zmenšuje prokrvení svalů.
Dynamické posilování působí na prokrvení příznivěji, protože omezení prokrvení ve svalu trvá jen po dobu svalové kontrakce a potom nastane uvolnění. Statické a izomerické práce mají přechodné formy. Většinou každý pohyb začíná zvýšením svalového tonu, a pokud síla tonu převýší váhu břemene, dojde ke zkrácení svalu. Dále rozeznáváme práci pozitivní, když například zdvihneme břemeno ze země, a práci negativní, kde sval povoluje váze břemene, například kladení činky na zem.
Svalová síla mimo jiné faktory závisí na velikosti průřezu svalu. Maximálně se udává síla svalů asi 10kg/1cm2 průřezu svalových vláken.
V každém pracujícím orgánu, tedy i ve svalech se děje mnoho změn. Zvyšuje se látková výměna a příliv krve do svalu. Po sérii cviků se zdá, jakoby sval otekl. Zvyšuje se i chemická činnost svalů a zvyšuje se hladina odpadových látek. Sval začíná reagovat na zakyselení. Po těžkém a nebo po nezvyklém posilování se ve svalu nashromáždí velké množství odpadních látek, což se projeví únavou ve svalech a na druhý den i bolestmi svalů. Způsobuje to neodplavená kyselina mléčná a jiné únavové látky, Které dráždí nervové zakončení. Zde je na místě prokrvit znova ty samé bolestivé svaly jak masáží, tak i opakováním cviků, které sval unavili.
Vědce již dávno zajímali vlivy, které způsobují zmohutnění – hypertrofii svalů.
Pokud je sval opakovaně namáhaný, hlavně při cvičení až na hranici jeho výkonnosti, stane se mohutnějším, na dotek tvrdším a silnějším. Hypertrofie svalů je podmíněná zvětšením jednotlivých svalových vláken. Počet svalových vláken zůstává stálý. A také se zpevňuje povrchová blána do které je svalové vlákno obalené. Počet chaker, které se nacházejí ve svalovém vláknu, se rozmnožuje. I to je též projev zrychlených svalových chemických změn a menší unavitelnosti svalu. Mezi jednotlivými svalovými snopečky mizí tuk a zpevňuje se vazivo. Tím se sval zpevní.
Na vznik svalové hypertrofie stačí poměrně krátký čas. Nejvýraznější efekt hlavně nastává v prvních měsících posilování, když se výkonnost některých svalů může zvětšit až pětkrát. V dalším období posilování se tempo hypertrofického svalového přírůstku zmenšuje, až dojde ke stavu, kdy kulturista vyčerpá své možnosti. Tento vrcholný stav se dá udržet optimálním posilováním. Pokud by kultuista trénoval po dosáhnutí vrcholného stavu, dále jen jednou týdně, zmenší se svalový objem za měsíc na polovinu přírůstku, který získal ve vrcholové formě.