Nervový systém účelně řídí spolupráci a reakci orgánů na podněty venkovního a vnitřního prostředí. Řízení činnosti může být přímé a nebo prostřednictvím hormonů vyloučených ze žláz s vnitřních sekrecích.
Centrální nervový systém (CNS) se skládá z mozku, který je chráněn lebkou, a z míchy, uložené v míšním kanále páteře.
Mozek je obalený blánami a na svém povrchu má vrstvu šedé mozkové kůry. Mozková kůra je nadřízená ostatním nervovým centrům.
Přední mozek bývá označován jako sídlo duševní činnosti. Ve středním mozku jsou centra, do kterých směřují nervové vzruchy ze zrakových a sluchových ústrojí.
Vzadu uložený mozeček obsahuje centra regulující svalovou činnost při rovnováze a svalovém tonu (napětí) svalů. Prodloužená mícha, která je posledním oddílem (CNS), obsahuje životně důležitá centra pro základní funkce (dýchání, krevní oběh).
Mícha uložená v míšním kanálu páteře má přibližně tloušťku malíčku. Mezi obratli jsou otvory a jimi vystupují z míchy míšní nervy (nervové kořeny). V míše jsou smyslové nervové dráhy, které směřují až do mozku. Díky nim se dozvídáme například o teplotních rozdílech, o nerovnosti povrchu předmětů a podobně. Jsou tu také nervové hybné dráhy, kterými se vedou nervové vzruchy, povely pro funkční orgány. Většina obvodových nervů obsahuje vlákna hybná i smyslová. Činnost vnitřních orgánů člověk nemůže svou vůlí ovlivnit. Jsou řízené vegetativním nervstvem, řízených kůrou mozkovou. Vegetativní nervstvo se dělí na dva systémy: sympatikus a parasympatikus, které mají protichůdný vliv na činnost orgánů. Například parasympatikus činnost srdce zpomaluje a sympatikus zrychluje. Jejich působení je v rovnováze tak, aby činnost orgánů byla nejlepší. Například trénink způsobí, že se na některých orgánech projeví větší vliv některého z nich (zpomalená frekvence úderů srdce trénovaného).
Základní nervovou činností je reflex, který se zkládá z receptorů (přijímače), z dostředivé nervové dráhy a z ústředí, které může být v míše a nebo v mozku. Odtud jde vzruch po dráze odstředivé (hybné) do výkonného zařízení – efektoru.
Reflexe se dělí na nepodmíněné – vrozené, například sací reflex, a na podmíněné, které se vytvářejí v průběhu života.
Pokud vznikne v nervových centrech podráždění, v okolních nervových centrech se vyvolá útlum. Takový vztah vyvoláváme i aktivním odpočinkem, tak vyvoláme vzruch v jiných centrech, zatím co na unavená centra příjde útlum, a ta odpočívají.
Tělesná činnost v optimální míře se blahodárně odráží na kondici (stavu) nervového systému. Tento se stabilizuje, pochody vzruchu a útlumu jsou na optimální úrovni a je mezi nimi rovnováha. Výrazněji se projeví kladné účinky cvičení, hlavně u duševně pracujících.